Éra barona Jana Mundyho patří k nejzásadnějším kapitolám v dějinách zámku Račice. Právě v první polovině 19. století se zdejší někdejší středověká pevnost proměnila v reprezentativní empírové sídlo, které mělo odpovídat sebevědomí nové průmyslové aristokracie. Rod Mundyů, jenž panství držel v letech 1830–1864, vtiskl zámku jeho dnešní podobu a zároveň propojil Račice s dynamickým rozvojem brněnského textilního průmyslu.
Od tkalcovského stavu k baronskému titulu
Kořeny rodu Mundyů sahají do německého Monschau, odkud roku 1772 přišel do Brna Wilhelm Mundy, zakladatel moravské větve rodu. Díky neobyčejné píli a podnikavosti vybudoval prosperující výrobu jemných suken a výrazně zbohatl především na vojenských dodávkách pro císařskou armádu. Roku 1789 jej císař Josef II. povýšil do stavu svobodných pánů, což bylo pro původně nešlechtický rod mimořádným oceněním.
Wilhelmův syn Jan Mundy, narozený roku 1798 v Brně, převzal nejen rodový titul, ale i ambice. Po dosažení dospělosti prodal panství Tišnov a Veveří a roku 1830 zakoupil Račice za 335 000 zlatých. Právě zde chtěl vytvořit sídlo, které by spojovalo průmyslový úspěch s noblesou staré šlechty.
Přestavba zámku ve znamení empíru
Rozsáhlá přestavba byla zahájena roku 1831 pod vedením architekta Franze Schlepsche. Mundyho zásahy byly razantní a promyšlené. Nechal zbořit zchátralé severozápadní křídlo i nárožní věž, jejíž stabilitu ohrožoval terén. Nové křídlo bylo vystavěno v delší a užší podobě, tentokrát již bez čtvrté věže, čímž zámek získal klidnější a pravidelnější siluetu.
Výraznou proměnou prošly také renesanční arkády, které byly zazděny a osazeny velkými prosklenými okny. Vznikly tak kryté chodby chránící obyvatele před průvanem a chladem. Budova byla zvýšena o polopatro, střecha rozšířena a zámek doplněn reprezentačními balkony s výhledem do okolních lesů. Račice se definitivně proměnily v moderní empírové sídlo.
Komfort na hraně tehdejších možností
Jan Mundy usiloval o maximální pohodlí, a proto zavedl i teplovzdušné vytápění, na svou dobu mimořádně pokrokové řešení. V suterénu byly vybudovány centrální výtopny, kde se spalovalo dřevo, a ohřátý vzduch byl rozváděn průduchy ve zdivu do vyšších pater. Do interiérů ústil skrze ozdobné litinové mřížky.
Moderní systém však v praxi narážel na limity, spotřeba paliva byla enormní a vysoké zámecké sály se nedařilo rovnoměrně prohřát. Ambiciózní technická novinka se tak ukázala jako provozně neefektivní – typický příklad střetu vizionářství s realitou 19. století.
Z této doby pochází i tajné schodiště, vybudované v baronově pracovně. Vstup byl skryt pod parketami a vedl přímo na terasu před zámkem. Podle tradovaných vyprávění sloužilo buď k diskrétním návštěvám, nebo k baronovým nepozorovaným cestám do podhradí za společenskou zábavou a hazardem.
Ovce, vlna a průmyslové ambice
Jan Mundy nebyl pouze stavebníkem, ale také schopným hospodářem. Na račických a drnovických pastvinách zavedl vzorový chov ušlechtilých ovcí, jejichž vlna se zpracovávala v místních manufakturách v Pístovicích a Podomí. Roku 1856 získal za kvalitu vlny bronzovou medaili na výstavě v Paříži, a právě ovce se stala hlavním motivem nového rodového erbu Mundyů.
S průmyslovými ambicemi souvisel i vznik cukrovaru ve Vyškově, známého jako „Drnovický“, na jehož založení se Jan Mundy významně podílel.
Rodinné tragédie a Jaromírův odkaz
Osobní život barona Mundyho byl poznamenán bolestnými událostmi. Jeho manželka Isabela Kálnoky trpěla vážnou duševní chorobou a byla dlouhodobě umístěna v ústavu ve Vídni. Absence matky zanechala hluboké stopy v rodinných vztazích i ve výchově pěti dětí.
Nejvýznamnější osobností rodu se stal Jaromír Mundy (1822–1894), nejmladší syn Jana Mundyho. Přestože jej otec původně směřoval k vojenské kariéře, Jaromír vystudoval medicínu. Hrůzné zkušenosti z bojišť jej přivedly k reformě vojenské zdravotní služby a stal se zakladatelem Vídeňské dobrovolné záchranné služby. Spolupracoval také s Henrim Dunantem při formování myšlenek Mezinárodního červeného kříže. Stejně jako jeho matka však i Jaromír trpěl duševní chorobou a roku 1894 tragicky ukončil svůj život.
Konec račické kapitoly a nadační dědictví
Roku 1864 se Jan Mundy rozhodl Račice prodat. Důvodem byly pravděpodobně vysoké náklady na přestavby i absence dědiců ochotných pokračovat v hospodaření. Panství prodal Eduardu Kramstovi za 1,2 milionu zlatých a ponechal si pouze Drnovice, kde si nechal vystavět nový zámeček.
Po smrti jeho synů bez potomků vznikla na základě Janovy závěti Nadace barona Jana Mundyho, jedna z nejvýznamnějších charitativních institucí na Moravě. Až do poloviny 20. století financovala ústavy pro nevidomé, hluchoněmé i chorobince. Mundyho odkaz tak nepřetrval jen v architektuře Račic, ale i v silné sociální stopě, která dalece přesáhla hranice jednoho panství.
Zajímá vás, jak se historické sídlo proměnilo v moderní zámecký areál v době barona Jana Mundyho? Zámek Račice dnes prochází postupnou obnovou a v budoucnu nabídne nové prohlídkové okruhy i zpřístupněné historické interiéry.
Sledujte aktuální informace o otevření a dění na zámku:
🏰 https://www.zamekracice.cz/
A pokud vás láká atmosféra zámeckého areálu už teď, můžete zde strávit noc a zažít Račice trochu jinak:
🏰 https://www.zamekracice.cz/ubytovani
